Obsah fóra Die Kapitäne - CZ centrum série simulátoru Silent Hunter
RegistraceHledatFAQSeznam námořníkůNámořnické spolkyHodnostiMedaileWeb Přihlášení
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
HSK 02 ORION - korzár a zachránce
Autor Zpráva
Citovat
Příspěvek HSK 02 ORION - korzár a zachránce 
V číselném pořadí druhým pomocným křižníkem Kriegsmarine se stal HSK 02, známý pod bojový názvem ORION, jinak jej vedli jako Schiff 36. Jeho základem se stala již ne nejnovější nákladní loď KURMAK společnosti Hamburg Amerika Linie (Hapag), postavená již roku 1930. Šlo o jednu z šestice sesterských lodí, k níž patřily dále BITTERFELD, UCKERMARK, NORDMARK STASSFURT a NEUMARK. Poslední z nich se stala rovněž pomocným křižníkem s novým jménem WIDDER.
   Pohonný systém lodi tvořila parní turbína Blohm und Voss a čtyřmi kotly o tlaku 15 barů, jeho výkon se přenášel na jediný šroub o průměru 5,2 m. Pohon dosahoval výkonu 6200 HP a dovoloval dosáhnout neoslnivé rychlosti 14,5 uzlu, ve skutečnosti spíše 13,5 uzlu. Oproti jiným pomocným křižníkům loď vykazovala o něco vyšší spotřebu a při 10 uzlové rychlosti mohla teoreticky překonat vzdálenost 35000 námořních mil.
   Posádku tvořilo 16 důstojníků a 356 poddůstojníků a námořníků, výzbroj tvořilo šest děl ráže 150 mm L/45 C/16, čtyři na bocích v přední části lodi, dva na zádi v podélné ose, zásoba munice činila 1800 granátů. Na zádi se nacházel kanón Creuset-Schneider L/35 ráže 75 mm, který dodával zamaskovanému křižníku vzhled běžné obchodní lodi. Protiletadlové zbraně zastupoval dvojhlavňový kanón ráže 37 mm C/30 L/83 se zásobou 4000 střel a čtyři jednohlavňové ráže 20 mm C/30 L/65 se zásobou 8000 kusů munice. Na bocích se dále nacházelo po jednom trojhlavňovém otočném torpédometu ráže 533 mm, celková zásoba torpéd činila 24 kusů. V přední části lodi vznikl podpalubní prostor pro letoun Arado Ar-196A-1. Výzbroj doplňovalo 228 námořních min. Pro zamaskování lodi byl vytvořen druhý falešný komín, který zcela změnil její siluetu, na bojové plavbě byl však rozebrán.

  

   Velitelem ORIONU byl jmenován Korvettenkapitän Kurt Weyher (*30.srpna 1901 v Graudenzu, dnešním Grudziadzi), od 1.dubna 1941 povýšený do hodnosti Fregattenkapitän. Jeho předchozím působištěm bylo místo velitele školní plachetnice Horst Wessel.
   Dne 30.březně 1940 opustil křižník domovský přístav Kiel. Následující dny vyčkával u západních břehů Šlesvicka-Holštýnska, aby 6.dubna zvedl kotvy a s doprovodem lehčích jednotek zahájil cestu k bojové plavbě. Jako doprovod složily torpédovky Seeadler a Luchs a osm torpédových S-bootů, samotný křižník byl zamaskován jako nizozemská nákladní loď BEEMSTERDIJK.





   S nástupem tmy se doprovod rozloučil a korzár pokračoval sám. Od Dánské úžiny jej měla doprovázet ponorka U-64, ta však byla odvolána k Norsku a podobně to dopadlo i s plánovanou náhradou, ponorkou U-37.
Osmého dubna se ORION dostal na dohled k britské eskadře, tvořené čtyřmi torpédoborci a minonoskou, ale kamufláž splnila svůj účel a Britové loď nechali proplout. Posádka měla obrovské štěstí, protože zanedlouho přišel z velitelství radiogram oznamující, že skutečná BEEMSTERDIJK pluje u břehů západní Indie.
   Weyher si okamžitě uvědomil, že jeho maskování je prozrazeno a že torpédoborce musely vyslat upozornění o plavidle s falešnou identitou. Urychleně se měnila kamufláž a loď dál plula jako sovětské dílenské plavidlo SOVĚT z Vladivostoku. Znovu se vzhled změnil15.dubna a korzár se pro změnu vydával za řeckou loď ROKOS.
   Dne 24.dubna v 5,13 spatřila hlídka cizí loď. ORION zkrátil vzdálenost, nechal signalizovat příkaz k zastavení a vypálil výstřel ze 75 mm děla na zádi. Loď nereagovala a její kapitán se pokoušel o únik, Weyher proto dal příkaz k zahájení palby. Ničivá síla 150 mm granátů začala britský HAXBY (5207 BRT) trhat na kusy. Na lodi vypukly požáry, detonace zabíjely posádku. Loď šla ke dnu a němečtí námořníci zachránili 24 mužů z původních 40, z toho bylo 11 různě zraněných, jeden z nich později podlehl. Ve snaze zmást protivníky, nechal Weyher vysílat varovný signál jakoby z HAXBY, že je napaden kapesní bitevní lodí. Pak zamířil k jihovýchodu a 1.května překročil rovník.
   Třináctého května se setkal s tankerem Winnetou, od kterého převzal 1720 tun nafty a pokračoval do Tichého oceánu, kam vplul po minutí  Hornova mysu 21.května. Někdy v té době vzal na sebe podobu brazilské lodi LLOYD BRASILEIRO.
   O měsíc později se posádka chystala splnit úkol, který ORION obdržel při vyplutí, totiž postavit minovou baráž před vstupem do novozélandského přístavu Auckland. V noci na 14.června křižník vplul do zátoky Hauraki a spěšně spustil dvě linie min. Vzhledem k tomu, že se brzy rozednívalo, musel ORION rychle zmizet, v přístavu se totiž nacházel lehký křižník ACHILLES a pomocný křižník HECTOR. Minová uzávěra měla mimořádný úspěch, 19.června se na ní potopila osobní loď NIAGARA (13415 BRT), převážející deset tun zlata za 2,5 milionu liber šterlinků, nákladní loď PORT BOWEN (8276 BRT) musela po nárazu miny najet na břeh, nákladní BALTAVIA (1739 BRT) se rovněž potopila stejně jako pomocná minonoska PURIRI (927 BRT).
   Po úspěšné minové akci odplul křižník ke skupině ostrovů Kermadec, kde 19.června přepadl norskou motorovou loď TROPIC SEA (5781 BRT) s nákladme pšenice. Weyher nechal loď obsadit a odeslal jej do Evropym kapitánem přepravní posádky se stal dosavadní velitel tankeru WINNETOU Leutnant Steinkraus, na kapitánský můstek tankeru pak postoupil ´jeho první důstojník Daneil. Na loď přestoupili i zajaitci z HAXBY a TROPIC SEA a plavidlo vyrazilo do Německa. Nedoplulo, 3.září bylo potopeno britskou ponorkou TRUANT. Ponorka potom vzala na palubu své krajany a několik Norů, zbytek včetně německých námořníků nechal v záchranných člunech a  tito trosečníci nakonec beze ztrát dorazili ke španělskému pobřeží. Kapitán Steinkrauss byl po návratu domů odeslán do Japonska, kde převzal velení tankeru OLE JACOB, ukořistěného ATLANTISEM.
   Následující čtyři týdny ORION marně hledal další oběť. Až 16.srpna potkal francouzskou loď NOTOU (2489 BRT) s nákladem australského uhlí. Po inspekci byla potopena. Již o čtyři dny později spatřil korzár neznámou loď, jíž se ukázala být TURAKINA (9691 BRT) s nákladem olova, pšenice, ovoce a vlny. Její posádka, tvořená většinou Brity, prokázala neskutečnou odvahu a pustilůa se do sebevražedného boje se svým jediným dělem ráže 102 mm na zádi. Dělostřelci strhli plachtu a začali korzára ostřelovat, radista zároveň vysílal výstražný kód QQQQ a informoval pobřežní stanice a válečné lodě v Austrálii a na Novém Zélandu o boji s pomocným křižníkem. Toto volání našlo rychlou odezvu, do pátrání po nepřátelském nájezdníkovi vyrazily australský křižník HMAS PERTH a novozélandský HMNZS ACHILLES. ORION zahájil palbu z těžkých děl a po dvě hodiny TURAKINU drtily granáty. Loď však dále bojovala, v plamenech po celé délce. Weyher proto nechal vypálit dvě torpéda, jejichž mohutné exploze pod čarou ponoru statečnou loď potopily. Hrdinství její posádky bylo krutě zaplaceno, z 57 mužů posádky vylovili Němci pouhých 21 a i z nich jeden později zemřel na následky zranění. Pak změnil kurz na jih a zamířil do Indického oceánu. Prozíravý Weyher tak svým pronásledovatelům unikl.
   V oblasti Indického oceánu však byla naplánována činnost pomocného křižníku PINGUIN, proto ORION obdržel rozkaz k přesunu do Pacifiku. Maskován byl tou dobou za japonskou loď MAEBASI MARU. Dne 10.října se setkal se zásobovací lodí REGENSBURG. Do 12.října přebíral palivo, čerstvé potraviny a další materiál, pak přišel rozkaz k přesunu k atolu Lamotrek, kde mělo dojít k setkání s dalšími německými plavidly. REGENSBURG zastupoval zásobovací loď WESSER, zajatou kanadským pomocným křižníkem PRINCE ROBERT, ale Spojenci se z této kořisti dlouho neradovali. Britové ji zařadily do služby pod jménem VANCOUVER ISLAND a pod tímto jménem ji torpédovala a potopila německá ponorka U-502 (velitel Jürgen von Rosenstiel).
   Cestou na Lamotrek dosáhl ORION dalšího vítězství, když 14.října zastavil norskou loď RINGWOOD (7203 BRT). Norové spořádaně zastavili a čekali na isnpekci, jak se domnívali, britského týmu. Z Norů se stali rázem zajatci, byli odesláni na ORION a jejich loď byla potopena. O čtyři dny později dorazil korzár k Lamotreku, doprovázený REGENSBURGEM, kde proběhlo setkání s kolegy, pomocným křižníkem KOMET a zásobovací lodí KULMERLAND. Po dvou dnech se REGENSBURG rozloučil a odplul k Japonsku, zbylé lodě vytvořily operační skupinu pod velením Roberta Eysena, velitele KOMETU, jako služebně nejstaršího důstojníka. Jednou z výhod spolupráce mezi korzáry bylo přenesení vraku průzkumného letounu Arado z KOMETU na ORION, kde byly jeho součástky použity na opravu rovněž poškozeného palubního letounu.
   Dne 25.listopadu slavila tato skupina první úspěch v podobě potopení novozélandského malého parníku HOLMWOOD (546 BRT). Korzáři se rozdělili o kořist, KOMET převzal mražené maso, ORION živá zvířata. Zbylé ovce a koně, které parník převážel, němečtí námořníci uchránili od utrpení a před odpálením demoličních náloží je postříleli. Mezitím Weyher odeslal hlášení o potížích s pohonem a vysoké spotřebě pohonných hmot.
   Dne 27.listopadu získali Němci další trofej, v podobě britské lodi RANGITANE, kombinované lodi pro přepravu cestujících a nákladu. Byla poměrně slušně vyzbrojena, nesla jedno dělo ráže 127 mm, jedno ráže 76 mm a navíc několik protiletadlových kanónů malé ráže, navíc měla některé části trupu kryté pancířem. Po příkazu k zastavení začal radista vysílat zprávu o napadení a loď zahájila palbu na německé pomocné křižníky. Je otázka, kam až sahá hrdinství a kde začíná šílená nerozvážnost, protože proti dvěma pomocným křižníkům s celkem dvanácti děly ráže 150 mm neměla žádnou šanci na úspěch. Navíc loď vezla velké množství pasažérů, včetně 36 žen. Německá palba loď zasáhla a zapálila, potom Eysen nechal zastavit palbu, aby bylo možné zachránit cestující a posádku. Z celkem 309 lidí na palubě 5 zemřelo během boje, další tři pak na následky zranění. Všichni přeživší byli přemístěni na zásobovací loď KULMERLAND.
   Neuvěřitelnou náhodou 6.prosince ORION dostihl kořist, která mu unikla před několika měsíci. Šlo o britskou TRIONU (4413 BRT). I tentokrát loď plula rychle, ale Brity opustilo štěstí. Po výzvě k zastavení nicméně kapitán nereagoval a tak Weyher nechal zahájit palbu. Britský kapitán v plné rychlosti zoufale kličkoval ve snaze vyhýbat se přilétajícím granátům, zároveň jeho radista vysílal volání o pomoc. Konec nadějí znamenali objevení se siluety na obzoru. Plnou rychlostí připlouval KOMET, který britské lodi odřízl cestu a připojil se k ostřelování. Britové kapitulovali. Po jejich přechodu na německé lodě byla TRIONA potopena torpédem.
   Oba korzáři se připravovali k útoku na ostrov Nauru, během příprav potopily oba po dvou lodích, ORION v průběhu 8.prosince lodi TRIADIC (6378 BRT) a TRIASTER (6092 BRT). Protože další působení ORIONU je spjato s KOMETEM, budou jejich další spojené osudy popsány v článku o KOMETU. Pokračuji až v den, kdy se ORION rozloučil se svým druhem a pokračoval opět v samostatné činnosti.



   Vysoká spotřeba paliva donutila velitele ORIONU k doplnění paliva z tankeru OLE JACOB u ostrova Lamotrek, 5.ledna se podařilo nalézt zásobovací loď ERMLAND, která dodala potraviny a převzala zajatce. ORION, doprovázený tankerem OLE JACOB, se vydal na sever k atolu Maug v Marianách, v jehož laguně zakotvil 10.ledna. Zde odpočíval až do 5.února, posádka mezitím rozebrala turbínu a provedla její rozsáhlou opravu, protože poruchovost už dosáhla neúnosného stupně. Prvního února zpestřil jednotvárné práce příjezd zásobovací lodi MÜNSTERLAND, která kromě čerstvých potravin přivezla i neobvyklý díl výbavy. Protože nouzově opravený letoun Arado nezaručoval spolehlivost, zakoupil německý námořní atašé v Tokiu Konteradmiral Paul Wenneker námořní průzkumný dvouplošník Nakajima E8N1. Letoun jeho obsluha pečlivě vybavila britskými výsostnými znaky a falešným sériovým číslem, takže došlo ke kuriózní situaci, kdy z paluby německé lodi, operoval japonský letoun s britským označením. Daleko větší rozruch a nadšení vzbudila zásilka 55000 lahví japonského piva, které se sice nemohlo rovnat bavorským ležákům, ale bylo to pivo. Součástí oprav se stala i změna vzhledu na francouzský parník.



   Po opuštění laguny ORION zamířil do nového operačního prostoru. Dne 10.dubna přečerpal další palivo z tankeru OLE JACOB a zároveň doplnil potraviny, vodu a další materiál ze zásobovací lodi ALSTERTOR, která byla vypravena 28.ledna z Brestu. Součástí materiálu byl i nový letoun Arado Ar 196.
   Třetího května průzkumný letoun ohlásil neznámé nákladní plavidlo, ke kterému korzár rychle zamířil. Inspekce ukázala, že se jedná o americkou a tudíž neutrální loď ILLINOIS a Weyher ji samozřejmě nechal pokračovat. Další setkání s cizí lodí však už zdaleka tak klidný průběh nemělo.
   Sedmnáctého května totiž průzkumný letoun ohlásil, že se ve vzdálenosti 45 mil blíží britský těžký tříkomínový křižník. Weyher nechal okamžitě zvýšit rychlost a změnit směr, v naději, že unikne. Jeho loď však dosahovala se svou opotřebovanou a nespolehlivou turbínou rychlosti jen 13 uzlů, se kterou rychlejšímu a protivníkovi neměl šanci utéci. V 10,00 hodin se na horizontu objevil nejdřív kouř, pak hrozivé siluety stěžňů obrněného lovce. Weyher vyhlásil bojový poplach, muži se rozeběhli na svá stanoviště a připravovali se k sebevražedné bitvě. Všem bylo jasné, že proti lodi s děly ráže 203 mm by mohli uspět jen s pomocí všech válečných božstev, protože britskému kapitánovi by stačilo zahájit palbu ze vzdálenosti mimo dostřel 150 mm děl ORIONU a prakticky bez rizika korzára zničit. Doufat v to, že nebude prohlédnuta jejich kamufláž, mohl jen největší optimista, stejně jako v to, že sice prohlédnuta bude, ale až po výrazném zkrácení vzdálenosti, kdy by 150 mm děla ORIONU měla šanci vyřadit první salvou nervová centra nepřítele.
   Všichni napjatě očekávali vývoj situace, protože dobře znali příběh pomocného křižníku S.M.S. Leopard z první světové války, jehož posádka bojovala sice statečně, ovšem až do posledního muže. Nad ORIONEM, jeho velitelem Weyherem a celou posádkou stáli všichni andělé a neuvěřitelná nepozornost hlídek na nepřátelském křižníku způsobila, že se po čase začaly vzdálené stěžně opět nořit za horizont, kde po chvíli zmizely i poslední stopy kouře. Všichni si zhluboka oddechli ? unikli !
   Až poválečná bádání identifikovala nepozorný křižník jako HMS CORNWALL. Britové však dokázali i tak znepříjemňovat Weyherovi život, pátrali po zásobovacích lodích a ničili jednu po druhé, což přinášelo ovoce, protože kamuflovaní válečníci nemohli doplňovat zásoby, především potraviny a životně důležitou naftu v žádném přístavu. Například v noci z 5.na 6.června těžký křižník HMS LONDON spolu s torpédoborcem HMS BRILLIANT zničily zásobovací loď EGERLAND. Pro ORION to byla těžká rána, protože spotřeba jeho palivového systému byla enormní. Srovnáme-li ho s ATLANTISEM, pak nafta, kterou ORION spotřeboval za týden, by ATLANTISU stačila bohatě na dva měsíce !
   Pomocný křižník mířil k domovu, na cestě dosáhl posledního vítězství. Dvacátého devátého července objevil britskou nákladní loď CHAUCER (5792 BRT). Britové se bránili palbou ze 102 mm děla a ze 40 mm protiletadlového kanónu a zároveň vysílali signál, oznamující napadení válečnou lodí. ORION rovněž zahájil palbu, ovšem muži u mířidel měli tentokráte špatnou mušku. Proti napadené lodi byla vyslána tři torpéda, zasáhlo však pouze jedno a to ještě k tomu nevybuchlo. Ve 21,27 už CHAUCER hořel po celé délce a jeho posádka začala nasedat do člunů. Oheň byl vidět na desítky kilometrů daleko a Weyher věděl, že musí loď co nejdřív poslat ke dnu, nechce-li na sebe upozornit ještě víc. Neuvěřitelná smůla ale pokračovala. Ze čtyř dalších torpéd opět ani jedno nevybuchlo. ORION pálil z téměř bezprostřední blízkosti a až další salva torpéd loď, připomínající gigantickou pochodeň, za uši drásajícího sykotu poslala do hlubin. Spotřebováno bylo deset torpéd a ke čtyřem stovkám granátů ráže 150 mm.
   Dne 9.srpna se podle rozkazu velení setkal ORION s ponorkami U-75 a U-205, kterým předal část zásob a munice a pak pokračoval k Biskajskému zálivu, maskovaný jako španělská loď CONTRAMAESTRO CASADO. Devatenáctého srpna se vyhnul britskému konvoji a o tři dny později se setkal s německými torpédoborci a následujícího dne v doprovodu minolovek ukončil nejslavnější etapu svéjí kariéry zakotvením v Bordeaux.
   Další osudy ORIONU nebyly nijak velkolepé. Pro obrovskou spotřebu a poruchovost přestal plnit roli pomocného křižníku a proměnil se ve skladištní plavidlo, od 12.ledna 1943 sloužil jako školní dělostřelecká loď HEKTOR. Výzbroj byla upravena na pět, později čtyři děla ráže 150 mm, čtyři dvojhlavňové 37 mm kanóny, čtyři 20 mm a dva protiletadlové kulomety. Ještě později došlo k další změně výzbroje na pět až šest děl 127 mm, jedno 105 mm, šest 37 mm, dvanáct 20 mm, dva 533 mm torpédomety a dva protiletadlové raketomety.
   Od ledna 1945 byl bývalý ORION využíván jako kadetní loď, velitelem byl Kapitän zur See Asmus. V březnu 1945 na rozkaz Vizeadmirála Roggeho (bývalý velitel ATLANTISU) vrácen název ORION. V tomto období staronový ORION vykonal šestnáct plaveb, během kterých zachránil evakuací z Baltských prostorů, dobývaných Rudou armádou, 15000-20000 lidí, většinou civilistů.
   Čtvrtého května 1945 se ORION vydal na svojí poslední cestu. Pět mil od Swinemünde (dnešní Świnoujście) posádka zastavila stroje ve snaze zabránit srážce s pancéřovou lodí SCHLESIEN, která najela na minu. Ve stejný okamžik se ve vzduchu objevily letouny sovětských vzdušných sil a zahájily útok. Na palubě ORIONU se v ten moment nacházelo kolem 4000 osob, když jej zasáhly dvě pumy. Jedna probila palubu a explodovala v lodní nemocnici, další zablokovala cestu k ústupu řadě lidí. Vypukl neuvěřitelný chaos. Část cestujících naskákala do vody, kde je pomáhal zachránit rychle připluvší rybářský kutr. ORION nebylo možné zachránit, potopil se čtyři míle od Swinemünde, tragédii nepřežilo asi 150 lidí včetně kapitána Asmuse.
   Při poválečném čištění pobřeží byl vrak ORIONU vyzdvižen a rozebrán na šrot. Tak neslavně skončila kariéra lodi, která se z obávaného korzára stala poslední nadějí pro uprchlíky, utíkajícími před hrůzami fronty. Za svou bojovou kariéru jednu loď zajal, sedm potopil samostatně, další dvě ve spolupráci s pomocným křižníkem KOMET a konečně další dvě lodě skončily na jím položených minách. Během 510 dnů trvající plavby dlouhé 112 337 námořních mil tak připravil nepřítele o deset lodí o celkovém výtlaku 62 915 BRT, spolu s KOMETEM 21 125 BRT.
   Kurt Weyher po návratu z bojové plavby plnil štábní funkce. Stal se náčelníkem štábu v Egejském moři, náčelníkem štábu velitelství námořní skupiny Jih, velitelem loďstva v rumunské Konstanci, poslední funkcí byl velitel námořní oblasti Východní Frísko. Za své velení ORIONU obdržel 21.srpna 1941 Rytířský kříž, dne 1.ledna 1945 byl povýšen do hodnosti Konteradmiral. Zemřel jako poslední žijící velitel korzárského křižníku roku 1991.

  

Podle knihy Němečtí korzáři - Pomocné křižníky první a druhé světové války, Ivo Pejčoch, nakl. ARES spol. s r.o., Blatenská 2166/7, Praha 4 - Chodov, rok 2005



Naposledy upravil von Kočičák dne 04. 05. 2011, 18:09, celkově upraveno 3 krát.

_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.