Ubytovací kapacity byly zvětšeny téměř na desetinásobek. Pohonný systém představoval jediný dvoutaktní sedmiválcový diesel MAN o výkonu 3750 HP. Křižník dosahoval maximální rychlosti 14 uzlů, při 12 uzlech dokázal urazit vzdálenost až 50000 mil na nádrže s 3200 kubíky nafty. Výzbroj tvořilo 6 děl ráže 150 mm moderního typu L/48 (torpédoborcová), dvě děla ráže 37 mm a čtyři 20 mm. Torpédomety ráže 533 mm byly pouze dva, po jednom na každém boku, pevné, pod úrovní hladiny. Miny nenesl STIER žádné, disponoval ovšem dvěma kuriózními letouny Arado Ar 231, určenými původně pro ponorky. Na těch se totálně neosvědčil a tak někdo přišel s nápadem, vyzkoušet je jako palubní stroje na pomocném křižníku. STIER tedy dostal dva prototypy, V3 a V4, ale nutno říci, neosvědčily se ani zde. Letouny byly malé a příliš lehké, měly problém se rozjet i na ne zcela úplně klidné hladině.
Velitelem byl jmenován Fregattekapitän Horst Gerlach (*11.srpna1900), v námořnictvu působil od dubna 1916 a postupně vystřídal řadu působišť. Roku 1939 velel experimentální lodi UHLENHORST, na Baltu pak velel lodi CAIRO, nynějšímu STIERU, takže měl s plavidlem značné zkušenosti.
Dne 9.listopadu 1941 byl STIER zařazen do služby a plánovala se jeho bojová plavba, kterou zahájil v květnu následujícího roku. Devátého května 1942 vytáhl STIER kotvu a vyrazil kanálem císaře Viléma a dorazil do Rotterdamu. Nepobyl zde dlouho, Gerlach natolik dbal na utajení, že nikomu z posádky nedovolil vystoupit na břeh. Večer 12.května se u maskovaného korzára seskupily remorkéry a odtáhly jej od břehu. Na moři již čekal doprovod, tvořený torpédovkami tříd RAUBTIER a RAUBVOGEL. Kolem korzára vytvořily formaci SEEADLER, FALKE, ILTYS a KONDOR, které jej očekávaly u Hoek van Holland a jejich posádky se divily, proč osamělá loď potřebuje tak silný doprovod, protože ani ony nebyly informovány, že jde o pomocný křižník.
torpédovka SEEADLER a silueta FALKE
Konvoj vyplul a skrytý tmou začal proplouval kanálem La Manche. Náhle radista oznámil, že podle zpráv z pobřeží se poblíž pohybují nepřátelské hladinové síly a Gerlach nechal vyhlásit bojový poplach. Sotva muži zaujali svá stanoviště, jeden z pozorovatelů kolem druhé hodiny ranní ohlásil zvuk strojů cizí lodi na pravoboku. Vypálené osvětlovací granáty osvětlily jen moře a velitel korzára si marně lámal hlavu o co šlo. Přecházel na můstku a přemýšlel nad tím, co by s jeho lodí udělal zásah granátem z 360 mm děla z britských pobřežních baterií, když zaduněl vzdálený výstřel a jeden takový dopadl pár desítek metrů od jeho lodě. Vzápětí byly opět ohlášeny motory na pravoboku. Pobřežní baterie vypálily ještě několik granátů a pak byl klid, ne ovšem na dlouho.
Ve 3,25 se Britové konečně zformovali a zahájili útok. Jedna z torpédovek vypálila světlici a vzápětí zahájila střelbu. Gerlach nerozpoznal, na co doprovodná loď střílí a nechal vypálit další osvětlovací granáty. Až v jejich záři uviděl skupinu nízkých siluet torpédových člunů, zahajujících útok a okamžitě nařídil palbu ze všech zbraní. Doprovodná torpédovka FALKE schytala dva zásahy, zničen byl jeden útočící člun, když první důstojník STIERU, Kapitän Wentzel, zařval, že na ně útočí z levoboku další člun. Dělostřelci STIERU si rozdělily cíle a pálili do všech stran. Člun útočící z levoboku byl prakticky okamžitě zasažen a začal hořet a vzápětí byl doražen zásahem 150 mm granátu. Vzápětí dělostřelci SEEADLERU zapálily další útočící MTB člun a hned poté oznámil pozorovatel veliteli korzára, že se z pravoboku blíží torpéda. Gerlach okamžitě nařídil plný zpětný chod a všichni zděšeně hleděli na dvě k nim řítící se smrtonosná torpéda. Minou, nebo zlikvidují jejich loď hned první den operace?
Torpéda STIER minula, ovšem takové štěstí neměl doprovod. Čluny MTB 221 a MTB 219 byly úspěšné a torpédovka ILTYS pod velením Kapitänleutnanta Jacobsena a SEEADLER pod velením Kapitänleutnanta Streckera dostaly zničující zásahy, které jejich lehká konstrukce nemohla vydržet. Ztráty byly děsivé, na SEEADLERU zemřelo 85 a na ILTYSU dokonce 115 mužů. Britové měli několik člunů těžce poškozených, potopil se ale jen MTB 220. Obě strany se stahovaly z bojiště. STIER byl zbylými torpédovkami a minolovkami doprovozen do Boulogne a lodě se pak vrátily pátrat po svých kamarádech. Podařilo se jim zachránit 88 mužů z potopených torpédovek a zajmout tři Brity z potopeného MTB 220.
STIER doplnil vystřílenou munici a ještě téhož dne večer pokračoval v cestě. Pod ochranou tmy se nepozorován přemístil k Le Havru a pak pokračoval od přístavu k přístavu. Dne 19.května byl v Bordeaux, po třech dnech absolvoval riskantní plavbu Biskajským zálivem a dvacátého šestého května se konečně dostal do bezpečnější oblasti středního Atlantiku. Plavba probíhala v klidu, mužstvo si krátilo čas běžnou údržbou, praním prádla, výcvikem, ale i posloucháním lodní kapely.
Změna nastala 4.června v ranních hodinách kdy se velitel korzára opaloval na palubě, hlídky prohlížely pustý obzor a mechanici prováděly údržbu motorů obou letounů. Do této pohody přiběhla hlídka s hlášením, že byly zpozorovány nástavby cizí lodě. Gerlach okamžitě vyskočil a nechal vyhlásit bojový poplach. STIER nabral maximální rychlost a začal se rychle přibližovat. Velitel korzára upravil kurz tak, aby se k cizí lodi přibližoval se slunce v zádech. Vzdálenost se postupně snižovala a při 7500 metrech nechal Gerlach zahájit přímou palbu, aby lodi co nejdříve zničil vysílačku. Jenže dělostřelci neměli zrovna přesnou mušku a první granáty dopadly kolem cizí lodě, která začala okamžitě vysílat zprávu o přepadení. Jednalo se o britskou loď GEMSTONE (4986 BRT) společnosti Alva Steamship. Krátce poté se ale korzár zastřílel a na britské lodi se objevil první výbuch a hned nato vypukl požár. Posádka začala spouštět čluny a opouštět loď a Gerlach nařídil zastavit palbu, aby předešel zbytečným obětem na životech. Zajistil přijetí trosečníků na palubě a nařídil, aby k němu do kajuty přivedli kapitána britské lodi, což se po chvíli stalo a Donald Fairweather stanul tváří v tvář svému německému protějšku. Gerlach jej přivítal na palubě a nabídl mu sklenku koňaku.
V noci posádku korzára vystrašil zvuk trojice přelétávajících letounů. Velitel nechal vypnout stroje a loď tak zůstala nezpozorována. Milosrdná noc jej skryla a po pominutí nebezpečí mohli pokračovat dál.
Ráno 6.června se na obzoru vynořila další loď. Šlo o tanker STANVAC CALCUTTA (10170 BRT) společnosti Standard Vacuum Oil Comnpany, plující pod panamskou vlajkou. Korzár opět zahájil palbu bez varování a tentokrát si dělostřelci vedli výrazně lépe. Již první salva zasáhla a tanker začal hořet. Brzy hořel celý ale ne a ne se potopit. Korzár musel obětovat 148 granátů, než tanker konečně zmizel pod vodou. Divoká střelba bohužel způsobila tragické ztráty v posádce tankeru, z původních 52 mužů posádky se jich podařilo vylovit z vody jen 37, a to ještě většinou raněných.
Osmého června konečně odstartoval jeden z palubních letounů a krátce nato ohlásil neznámou válečnou loď v dálce. Gerlach okamžitě změnil kurz a nepříteli se tak zdaleka vyhnul. O dva dny později se měl setkat se zásobovací lodí CHARLOTTE SCHLIEMANN a doplnit si zásoby, ale chybou jejího prvního důstojníka k setkání nedošlo. Velitel korzára zuřil a hrozil, že takový šlendrián předá k válečnému soudu. Setkání proběhlo až 18.července.
Lépe dopadlo setkání s pomocným křižníkem MICHEL 28.července, jehož velitel von Ruckteschell přijal pozvání na palubu kolegy. Obě lodi pak pluly společně ve vzdálenosti mezi 12 až 14 mílemi. Během plavby uspořádali oba velitelé společné cvičení a závody ve střelbě. Rozdělily se až 9.srpna, protože samostaně operující měly větší šanci na úspěch.
Téhož dne STIER dostihl nákladní loď DALHOUSE (7072 BRT) společnosti Dalhousie Steam and Motor Ship Company. Po zastavení byla evakuována posádka a loď potopena střelbou a torpédem. Pozorovatelé oznámili vzápětí, že se velkou rychlostí blíží cizí loď, naštěstí se jednalo o MICHEL, který zaslechl zvuk boje a spěchal kolegovi na pomoc. Krátce poté se oba korzáři zase rozešli.
STIER pak měl nějaký čas smůlu, moře bylo naprosto pusté. Sice jednu dobu pronásledovali obrovský francouzský parník PASTEUR (29000 BRT), jehož potopení by je proslavilo, jenže parník hravě překonal rychlost 20 uzlů a STIEROVI unikl. Dvacátého září se opět setkali s MICHELEM a po dvou dnech společné plavby potkali lamač blokády TANENNFELS, který jim věnoval zvláštní dar. Šlo o plovákový japonský průzkumný letoun E8N, známý ve spojeneckém kódu jako DAVE. Stroj byl poškozen, mechanici jej měli opravit a používat jej místo nespolehlivých Arad, není však známo, že by s tímto letounem skutečně létali.
Dne 27.září, zrovna když si chtěl velitel korzára začít číst knihu o námořní válce v letech 1914-1918, spatřila hlídka americkou nákladní loď třídy Liberty. Korzár rychle zkrátil vzdálenost a jeho velitel nařídil zahájení palby. Obětí se měl stát STEPHEN HOPKINS, jenže hned po první salvě se jeho dělostřelecký důstojník Kenneth Willet probral k životu a nařídil okamžité opětování palby, přestože byl hned po první salvě korzára zraněn střepinou.
O výzbroji americké lodi se vedou dodnes spory. Zcela nepochybně nesl jedno dělo ráže 102 mm a dvě 37 mm, podle některých pramenů měl mít ještě dělo ráže 76 mm a osm rychlopalných 20 mm kanónů. A ač se to zdá naprosto neuvěřitelné, Willetovi muži měli štěstí a několikrát nepřítele zasáhli a jasně viděli, že začíná hořet. Jejich loď na tom ale byla podstatně hůř. Jeden granát korzára roztrhal na kusy obsluhu 102 mm děla, přivlekl se k němu raněný Willet a s pomocí jednoho z námořníků vypálil poslední dva granáty směrem ke korzárovi. To už STEPHEN HOPKINS hořel po celé délce a jeho kapitán Paul Buck dal příkaz k opuštění lodi. Dělostřelci STIERU zasypávali americkou loď jednou salvou za druhou, protože rozzuření vážným poškozením své lodi chtěli vidět, jak protivník zmizí pod hladinou. Pomocný křižník měl totiž vážné potíže. Přes plnou palebnou sílu byl vážně poškozen poté, co jeden ze 102 mm granátů poškodil motor a další rozerval nádrž na naftu, která vytékala ven a živila šířící se požár. Posádka dělala co mohla, aby se požár na palubě nedostal ke skladišti torpéd, zatímco velitel Gerlach sledoval zánik lodi, která se přídí zanořila do vln, nad kterými ještě chvíli vzdorovitě vlála americká vlajka.
V 10,30 bylo jasné, že se požár nepodaří zvládnout. Oheň se blížil ke skladům munice víc a víc a Horst Gerlach vydal příkaz k opuštění lodi. Na záchranné šalupě, která se rychle vzdalovala od hořícího STIERU, celou dobu nepohnutě stál a se špatně skrývaným pohnutím salutoval své umírající lodi. Pak oheň konečně dosáhl na sklad munice a způsobil peklo. Pomocný křižník explodoval. Ohromná síla výbuchu jej doslova roztrhala na kusy, které vzápětí zmizely pod hladinou.
Z posádky korzára zemřelo 8 mužů, dalších 33 bylo raněno. Na palubu všechny vzal přispěchavší TANNENFELS, který spustil vlastní čluny a pátral po dalších mužích. Hůře na tom ale byli Američané. Do jejich záchranné šalupy jich nastoupilo 19 s obavami, že je Němci, rozzuření ztrátou své lodi, povraždí. Němečtí námořníci zachovali zásady cti a věnovali se svým problémům. Cesta s nedostatkem potravin a vody byla pro Američany strašná, přežilo jí 15 mužů, kteří vysílení na smrt najeli dne 27.října na pobřeží Jižní Ameriky, 22 mil od Rio de Janeira.
Pomocný křižník STIER za 130 dnů bojové plavby potopil všehovšudy 4 lodě o celkovém výtlaku 30728 BRT. Horst Gerlach byl po návratu do Německa 1.srpna 1942 povýšen na Kapitäna zur See, prošel několika velitelskými místy, počínaje oblastí Petersburg, Pelopones a Nordholland, kde jeho válečná kariéra skončila. Zemřel 18.července 1970.
Podle knihy Němečtí korzáři - Pomocné křižníky první a druhé světové války, Ivo Pejčoch, nakl. ARES spol. s r.o., Blatenská 2166/7, Praha 4 - Chodov, rok 2005
Naposledy upravil von Kočičák dne 18. 06. 2011, 16:26, celkově upraveno 4 krát.
_________________
Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
