PLACHETNICE !!!
Myšlenka nasazení plachetní přepadové lodě se zrodila v hlavách několika neortodoxně uvažujících důstojníků, ovšem nejvýznamějším propagátorem této myšlenky byl Leutnant zur See Alfred Kling, který byl znám jako dobrodruh, dokonce se zúčastnil známé Filchenerovy expedice do Arktidy. Původně nebyl myšlenkou nijak nadšen, ale postupně si uvědomoval její přednosti. Pokud by totiž pro roli korzára bylo vybráno plavidlo s pomocným motorem, byl by jeho akční rádius obrovský, protože značnou část paliva by bylo možné ušetřit díky využití plachet. Nenápadná plachetnice navíc mohla snáze uniknout pozorným očím britských blokádních hlídek.
Pro konverzi byla vybrána plachetnice s velmi pestrou minulostí. Šlo o trojstěžník Pass of Balhama s ocelovým trupem a pohonem čtyřtaktním dieselem. Plachetnice byla postavena v Clyde roku 1888, později prodána společnosti River Plate Shipping Company v New Yorku. V červnu 1915 vyplula s nákladem bavlny do Archangelsku, vybavena nepatřičnými britskými doklady. Severozápadně od Cape Wrath ji však zastavila britská hlídková loď a odeslala ji ke kontrole do Skotska. Ještě před dosažením cílového přístavu ji zajala německá ponorka U-36 pod velením Kapitänleutnanta Graefeho a donutila ji změnit kurz do Cuxhavenu. Německá flotila loď zařadila do svých řad pod jménem WALTER a využívala ji jako školní loď.
Pro nové úkoly pomocný křižník vyzbrojili dvěma kanony ráže 88mm, kromě nich nesla loď několik kulometů a velké množství pušek a ručních zbraní s velkou zásobou munice v podpalubí. K nové výbavě, kromě radiostanice a spojovacích prostředků, patřilo i vězení pro 400 mužů, jejich důstojníky a kapitány bylo možné umístit do zvláštní izolované kabiny. Tyto prostory se nacházely ukryty v podpalubí a měly zamaskované vchody, aby je případná kontrola z nepřátelské válečné lodi jen tak neodhalila. Důkladně byly zamaskovány i oba dva kanony, umístěné po jednom na bocích v přední části lodě. Naprostým unikátem ovšem byla salonní kajuta, past představující velký výtah. Pokud by na palubu přišla nepřátelská inspekce, bylo možné ji sem vylákat, odeslat do podpalubí a z inspektorů by se stali rázem zajatci. Součástí úprav se stal i pomocný motor, původní byl vyměněn za belgický dvoutaktní čtyřválec Carel Fréres o výkonu 900 HP, který poháněl jediný šroub. Dovoloval dosažení jen 9 uzlů, kdežto pod plnými plachtami loď běžně dosahovala rychlosti až 16 uzlů. Nový korzár dostal jméno SEEADLER.
Velitel pomocného křižníku byl vpravdě pozoruhodná osobnost. V době jeho jmenování trpěla německá admiralita nedostatkem důstojníků a proto obrátila svoji pozornost k mladému muži šlechtického původu a s pestrou minulostí. Felix Graf von Luckner se narodil 9.června 1881 a již v ranném mládí byl nezkrotný a výstřední. Roku 1893, tedy jako 12ti letý (!!!) utekl na moře a začal sloužit na lodích jako steward. Jeho prvním působištěm byla ruská loď NIOBE, potom se přemístil na americký čtyřstěžník GOLDEN SHORE, pak britský PINMORE. Potom střídal loď za lodí a posléze se přemístil na souš. V Austrálii jako nájemný lovec prováděl odstřel klokanů, pak se objevil v Mexiku u prezidentské palácové gardy. Roku 1908 prošel poddůstojnickými zkouškami v Hamburku a začal se plavit na parníku PETROPOLIS společnosti Hamburg-Südamerikanische Dampfschifffahrts-Gesellschaft. Roku 1909 vstoupil do císařského námořnictva jako takzvaný jednoroční dobrovolník, aby jej roku 1910 opustil v hodnosti Leutnant zur See in die Reserve. Vrátil se ke své původní práci na zaoceánských parnících, aby byl v únoru 1912 reaktivován.
Po zahájení války se zúčastnil bitvy u Helgolandu a nájezdů na britské pobřeží. Za bitvy u Jutska již byl velitelem dělové věže na bitevní lodi Kronprinz a brzy poté byl vybrán pro post velitele SEEADLERu a jeho posádky v počtu 57 mužů a 7 důstojníků. Jako jeho zástupce byl jmenován Leutnant zur See in die Reserve Kling, duchovní otec myšlenky plachetní korzárské lodě.
Nový velitel korzára neponechal nic náhodě a s důstojníky do detailu promyslel způsob, jak proniknout sítem britských hlídek. SEEADLER měl vystupovat jako norský trojstěžník MALETA. Von Luckner se ukázal jako muž detailu, nejen že dal loď přebarvit, ale i posádku vybíral tak, aby svým vzhledem připomínali Nory a jeho muži museli umět norsky. Vzhledem k tomu, že jich neměl dost k dispozici, rozdělil mužstvo do dovu skupin. Norsky mluvící část, tedy asi dvacet mužů, se měla pohybovat po palubě, pouze německy mluvící posádka se měla skrýt v podpalubí. Všechny přístroje, barometry, kompasy či hodiny, byly norské výroby, v kajutách se povalovaly norské noviny a v kajutě kapitána visel obraz norského královského páru. Vrchol rafinovanosti představovaly rodinné fotografie, na kterých byli námořníci zachyceni se svými nejbližšími na norském pobřeží a které nesly razítka nejlepších norských fotosalonů. Termín vyplutí byl držen v úzkostlivé tajnosti. Jenže zasáhla smůla...
Do Německa se tou dobou vracela nákladní ponorka DEUTSCHLAND, vracející se z USA. O její plavbě ovšem věděli i Britové a tak zesílili hlídky. Von Luckner proto vyplutí odložil a mezitím skutečná MALETA vyplula. Celý plán se zhroutil. Von Luckner však neztratil hlavu a v Lloydově registru našel další podobné plavidlo, norský CARMOE. Než však s posádkou stačil dokončit všechny přípravy, dočetl se v norských novinách, že skutečný CARMOE byl zastaven a prohledán britskou hlídkou. I druhý pokus ztroskotal. Von Luckner se však nevzdal, nechal vytvořit falešné doklady, použil ukořistěný lodní deník a nechal svoji loď zamaskovat pod názvem HERO.
Dne 21.prosince 1916 SEEADLER konečně vyplul a po řece Wesser se dostal na moře. Podél norského pobřeží pak minul severní výspy Skotska a dostal se na Atlantik. Na Štědrý den byla plachetnice zastavena britským pomocným křižníkem AVENGER, na palub u se dostavila inspekční komise, ovšem dokonalou "norskou" kamufláž nedokázala odhalit. V dobré víře ještě varovala bodré "norské" námořníky, že na moře vypluly dva německé pomocné křižníky (S.M.S. MÖWE a S.M.S. SEEADLER), němci jim samozřejmě zdvořile poděkovali za "nesmírně důležitou" informaci a rozloučili se. Na palubě pak zavládlo bujaré veselí, lepší dárek pod stromeček jim Britové nemohli dát. Vzápětí přes palubu letěl falešný náklad stavebního dříví a zrušily se maskovací propriety a SEEADLER se začal chovat jako válečná loď.
První obětí se stal britský parník GLADYS ROYAL (3268 BRT), spatřený hlídkou 9.ledna 1917. Němci po něm vypálili třikrát. První granát přeletěl před přídí, druhý nad ní a třetí nad komínem. Kapitán Chewn pak nechal spustit záchranné čluny a evakuoval posádku. Parník byl poté potopen demoličním oddílem pomocí výbušnin. Již další den, 10.ledna, spatřila hlídka parník s černým trupem bez označení a bez vyvěšené vlajky. Ve skutečnosti šlo o LUNDY ISLAND (3095 BRT) s nákladem cukru. Jeho kapitán, George Bannister, se pokoušel plachetnici uniknout, avšak první výstřel z děla zasáhl komín a v mnohonárodnostní posádce vyvolal paniku. Námořníci odmítali plnit rozkazy a chtěli loď opustit, po dalších dvou zásazích do trupu a jednoho do paluby nechal Bannister spustit záchranné čluny. Loď pak byla potopena dělostřelbou.
Dne 21.ledna narazil korzár na francouzský trojstěžník CHARLES GOUNOUD (2199 BRT) společnosti Societé Nouvelle d´Armament s nákladem kukuřice. Loď potopená náložemi šla ke dnu s rozevlátou trikolorou na stěžni. Nicméně francouz stihl odvysílat varování, takže když 24.ledna potkal korzár další trojstěžník, PERCE (364 BRT), ten na nic nereagoval a snažil se uniknout. Malá pomocná loď zprvu předstírala, že je americká a von Luckner už jí chtěl propustit, když se na stožáru objevila britská vlajka. Dva výbuchy před přídí ji donutily zastavit a vylodivší komando zjistilo, že kanadská (!) loď veze solené ryby a dřevo. Posádka byla zajata včetně kapitánovy novomanželky a PERCE potopen dělostřelbou.
Dne 3.února zpozorovala posádka SEEADLERu velký čtyřstěžník ANTONIN (3071 BRT), vezoucí náklad ledku. Protože ale diesel momentálně nefungoval, rozhodl se von Luckner pro závod s napnutými plachtami s Francouzi. Jejich kapitán Lecoq měl obavy z poškození plachet a proto je nechal částečně svinout, což byla osudová chyba. Když se SEEADLER přiblížil na dostřel, zahájili jeho kulometčíci palbu na plachtoví francouzské lodi a zcela je zničili. Zmrzačený čtyřstěžník byl vydán na milost Němcům a jeho kapitán si až v tu chvíli všiml německé válečné vlajky. Posádka byla zajata a loď potopena náloží.
Devátého února SEEADLER zajal trojstěžňovou plachetnici BUENOS AIRES (1811 BRT) s nákladem ledku. Po kontrole byla potopena. O deset dní později, 19.února, potkal SEEADLER čtyřstěžník PINMORE (2431 BRT) s nákladem obilí. S pomocí dieselu se podařilo loď dostihnout. Ironií osudu šlo o jednu z lodí, na které se von Luckner jako mladíček dříve plavil, svoje tehdejší falešné jméno, Phelax Luedige, dokonce našel ještě pořád vyryté do zábradlí. K zajetí této lodi se váže legenda, že von Luckner s několika muži na ní vypluli do Rio de Janeira pro zásoby, před vjezdem do přístavu si nechal von Luckner obvázat ruku a pro zranění odmítal podepsat jakékoli vstupní papíry. Ať již to je pravda nebo ne, jedno je jisté, totiž že po kontrole nechal von Luckner PINMORE potopit.
Ráno 26.února byl spatřen trojstěžník BRITISH YEOMAN (1953 BRT). Jeho kapitána Armstronga a celou posádku čekalo ohromné a nepříjemné překvapení, když krásná a na pohled nevinná plachetnice, která se přiblížila na malou vzdálenost, najednou vyvěsila německou válečnou vlajku a signalizovala příkaz k zastavení pod hrozbou zahájení palby. Námořníci spustili čluny a naskákali do nich, inspekce pak našla na palubě vítaný náklad živých kuřat a prasat. Po přemístění byla loď poslána ke dnu pomocí náloží. Ještě téhož večera byl spatřen velký francouzský čtyřstěžník LA ROCHEFOUCAULD (2200 BRT). Von Luckner použil válečnou lest a nechal signalizovat zastavte, máme zajímavé novinky. Když Francouzi zpomalili, nestačili na novinky zírat, na hlavní stěžeň SEEADLERu vylétla válečná vlajka a posádka současně odkryla obě děla. Po prověření dokumentů a nákladu byla loď potopena.
V noci 5.března spatřila hlídka na horizontu siluetu velkého čtyřstěžníku. Korzár se k němu přiblížil a von Luckner nechal otevřeně signalizovat zastavte, zde německý křižník. Vzhledem k tomu, že se blížil ze tmy, byl francouzskou posádkou opravdu zprvu považován za německý pancéřový křižník. Když kapitán francouzského DUPLEIX (2200 BRT) vstupoval na palubu plachetnice, domníval se, že jde o žert kolegů, až návštěva von Lucknerovi kabiny jej probudila do reality. Portréty císaře Viléma II., maršála Hindenburga a generála Ludendorfa, doplněné obrovskou německou válečnou vlajkou, potvrdily smutno skutečnost. DUPLEIX byl ještě téže noci potopen .
Dne 11.března spatřila posádka parník s černě zbarveným trupem. Byl daleko a pokus přilákat jej signalizací nereagoval a tak von Luckner sáhl k dalšímu triku. Nechal totiž na SEEADLERu nainstalovat vyvíječ kouře, který nyní zapojil do akce. Parník HORNGARTH (3609 BRT) otočil a začal se přibližovat, aby hořící plachetnici poskytl pomoc. V Němcích ovšem zatrnulo, na palubě britské lodi byla evidentně radiostanice a na zádi parníku se hrozivě tyčilo dělo velké ráže. Nicméně korzáři neztratili hlavu, na parník signalizovali, že požár dostávají pod kontrolu, pro zvýšení efektu po palubě pobíhal námořník Schmidt, převlečený za von Lucknerovu manželku. Němci pak vsadili vše na jednu kartu. Na stožár náhle vylétla válečná vlajka, Schmidt strhl ženské šaty, pod kterými se objevila německá uniforma a současně spadly kryty z děl SEEADLER zahájil palbu. Von Lucknerovi korzáři prokázali perfektní mušku. První granát zničil radiostanici a druhý vyřadil dělo protivníka. Kapitán parníku Ivor poslal po zahájení útoku muže k zadnímu dělu, protože Němci netušili, že jde jen vpravdě o divadelní kanón ve kterém se odpaloval pouze střelný prach a který měl strašit ohlušujícími ranami. Před zásahy granátů ráže 88mm byl parník bezmocný a když von Luckner použil další trik a megafonem dal příkaz k odpálení torpédometů (jak víme, SEEADLER nebyl torpédomety vybaven, kapitán Ivor nechal vyvěsit bílou vlajku. Na HORNGARTHu bylo ukořistěno množství hudebních nástrojů včetně klavíru a poté byla loď potopena.
Dvacátého prvního března zajal von Luckner další francouzský čtyřstěžník CAMBRONNE (1863 BRT) a rozhodl se jej využít jako prostředku pro zbavení se zajatců. Už nyní měl v podpalubí na tři sta nedobrovolných strávníků, kteří mu ujídali ze společných zásob. Protože však nechtěl na ukořistěnou loď přesouvat svoje muže a navíc mu bylo jasné, že pokud propustí loď nepoškozenou, ta dosáhne velmi brzy nějakého přístavu, kde podá hlášení o jeho lodi, rozhodl se pro netradiční řešení. Zajaté lodi byl zničen jeden stěžeň, část plachet stržena a naházena do moře. 4tyřstěžník tak nemohl dosáhnout plné rychlosti a podle výpočtů se nemohl dostat do přístavu dříve než za deset dní, což dávalo dostatek času na únik. Na palubu poškozené lodi pak byli přemístěni všichni zajatci, loď byla vrácena posádce a do jejího čela byl ustanoven kapitán Mullen z dříve zajatého PINMORE, který čtyřstěžník dovedl do Rio de Janeira. SEEADLER mezitím minul Falklandy, plul kolem chilského pobřeží a kolem Hornova mysu zamířil do Tichého oceánu. Zde ale začalo korzáry opouštět štěstí. Museli proplouvat mezi poli plovoucích ker a ještě horší situace nastala, když se objevil velký a silně vyzbrojený britský pomocný křižník OTRANTO. Než se však stačil přiblížit na dostřel, SEEADLER mu zizel v bouři a von Luckner tak se štěstím unikl. Jeho loď se neopdařilo dopadnout ani obrněnému křižníku LANCASTER, který hlídkoval u chilského pobřeží.
Von Luckner rozehrál další kamuflážní hru. Z potopených lodí si ponechal spusty záchranných vest a člunů, které teď, vybavené poznávacími znaky SEEADLERu, nechal házet přes palubu. Zároveň radista čas od času vysílal falešné nouzové volání jakoby z nákladní lodi, torpédované ponorkou. Před ukončením zprávy zpravidla vysílačka zmlkla.
Během plavby souostrovím Juan Fernandez (na ostorvě Mas a Tiera kdysi trosečničil Alexander Selkirk ? vzor Robinsona Crusoea) zachytil radista zprávu o vstupu USA do války proti Německu. Von Luckner získal další oběti a Američané to brzy měli poznat.
Dne 14.června zajal a potopil čtyřstěžňový škuner A.B. JOHNSON (529 BRT), den nato škuner R.C.SLADE (673 BRT) a 8.července škuner MANILA (731 BRT). Do zajetí padlo 45 mužů, jedna žena a vačice opossum, přihlouplý vačnatec, sloužící k pobavení posádky jako maskot. To však bylo poslední von Lucknerovo vítězství, konec jeho tažení se blížil.
Druhého srpna 1917 zakotvil SEEADLER u pořeží ostrova Ile Mopélie v souostroví Sous le Vant, patřící k Tahiti. A zde se příběh počíná lišit. Podle jedné verze narazil v 9,30 hodin pomocný křižník na břeh a současně vypověděl službu pomocný dieselový motor. Náraz vlny mrštil plachetnici na korálový útes a ten loď v okamžiku zničil, stěžně se zlámaly jako sirky a do trupu se mnoha otvory začala valit voda. Podle amerických zajatců však byla v té době posádka na břehu a pořádala piknik v přírodě, zatímco nedostatečně zabezpečený SEEADLER se uvolnil a narazil na břeh. Těch několik mužů, co prý von Luckner ponechal na palubě jako hlídku, nemohlo katastrofě zabránit. Jak to bylo doopravdy již asi nikdo nezjistí. Nicméně von Lucknera tato nehoda nesrazila na kolena. S pěti muži posádky vyplul na záchranném motorovém člunu ke Cookovým ostrovům. Člun pojmenovali KRONPRINZESSIN CECILIE, což byla humorná nadsázka, neboť existoval obrovský zaoceánský parník téhož jména. Korzáři se vydali na cestu s úmyslem ukořistit nějakou trochu vhodnou plachetnici, vrátit se pro své druhy, přenést zásoby a výzbroj a pokračovat v boji.
Dvacátého šestého srpna šestice Němců přistála na ostrově Atiu s falešnou legendou, že je skupinou amerických a nizozemských odvážlivců na dobrodružné výpravě napříč Pacifikem. Naostrově však žádnou vhodnou plachetnici nenalezli a proto se vydali na další cestu. Stejně dopadli u ostrova Aitutaki a u ostrova Rarotonga prožili perné chvíle, když pod příkrovem tmy zjistili, že u břehu stojí na kotvě neosvětlený parník, který považovali za pomocný křižník. Pod skrytem tmy tedy zmizeli. Von Luckner se po neúspěšném pátrání rozhodl zamířit k Fidži, na cestě však přišly problémy v podobě tropické bouře a klesajících zásob potravin a pitné vody. Rozhodli se tedy přistát u ostrova Wakaya, kde se u břehu jejich člun poškodil o korálové útesy. Von Luckner začal spřádat plány na ukořistění škuneru s pomocným motorem, který kotvil v přístavu, než však mohl plán realizovat, připlul člun AMRA s ozbrojenými policisty.
Údaje o následujících událostech se opět liší, nicméně po potyčce s oddílem policistů byli Němci nakonec 21.září 1917 zajati a tak se osudy von Lucknerovy skupiny a zbytku jeho posádky rozešly až do konce války. Von Luckner se svými pěti muži skončil ve vězení na Novém Zélandu, odkud však 13.prosince 1917 uprchli. K útěku použili motorový člun PEARL, patřící veliteli zajateckého tábora a shodou okolností vybavený maketou kulometu, kterou dostal kvůli chystanému divadelnímu programu chystanému na oslavu vánočních svátků. S dřevěným kulometem pak přepadli obchodní škuner MOA a ukořistili jej. Měli ovšem i smůlu, protože o útoku byly rádiem informovány protivníkovy síly. Když Němci dosáhli Karmadeckých ostrovů, kde chtěli získat zásoby pro své druhy u vraku SEEADLERu, dostihla je novozélandská ozbrojená hlídková loď IRIS. Padli znovu do zajetí a z něj už neunikli. Po válce byli propuštěni a vrátili se domů roku 1919.
Jejich kolegové u vraku měli nakonec neuvěřitelné štěstí. Již 23.srpna se objevila francouzská bárka LUTÉCE, jejíž posádka objevila ztroskotaný a na první pohled opuštěný SEEADLER. Vzhledem k tomu, že měla nárok na jednu třetinu majetku z vraku, přistála u břehu. To byla chvíle pro ukryté Němce, kteří vyrazili k lodi a v malé chvilce ji obsadili. Posádku vylodili na břeh k zajatým Američanům a začali se chystat k vyplutí. Velitelem byl v nepřítomnosti von Lucknera byl Leutnant zur See in die Reserve Kling. Ten zjistil, že loď byla původně německá a jmenovala se FORTUNE, vrátili jí tedy původní jméno a zamířili k Mysu Horn k chilskému pobřeží. Poblíž Velikonočního ostrova je ale štěstí opustilo, FORTUNE narazila na neoznačenou podmořskou skálu aztroskotala. Kling a jeho muži se sice do jednoho zachránili, ale protože ostrov patřil k chilskému území, byli internováni až do konce války. Domů se vrátili o něco později, v lednu 1920.
Tak skončila neuvěřitelná bojová plavba pomocného křižníku SEEADLER, na jehož kontě bylo 14 lodí s celkovým výtlakem 28140 BRT. Von Luckner po návratu do Německa pokračoval v kariéře u Reichsmarine ve funkci důstojníka na školní lodi NIOBE. Dne 31.května 1922 opustil službu, povýšen do hodnosti Korvettenkapitän. Pak začal psát knihy a hodně cestoval po světě, jeho knihy se staly bestsellerem a jsou vydávány až do dnešní doby. Po nástupu nacistů k moci se odmítl nechat reaktivovat do dění druhé světové války nezasahoval. Až do vysokého stáří si udržoval vysokou fyzickou kondici, ve věku 71 let se vsadil, že vystoupí pěšky do nejvyššího patra mrakodrapu Empire State Buliding v New Yorku a dokázal to, traduje se dokonce, že ještě v tomto věku dokázal napoprvé přetrhnout v rukách stostránkový telefonní seznam. Jeden z posledních pravých mořských vlků se dožil požehnaného věku a zemřel 13.dubna 1966.
Podle knihy Němečtí korzáři - Pomocné křižníky první a druhé světové války, Ivo Pejčoch, nakl. ARES spol. s r.o., Blatenská 2166/7, Praha 4 - Chodov, rok 2005
Naposledy upravil von Kočičák dne 17. 04. 2011, 09:01, celkově upraveno 4 krát.
_________________
Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
