Obsah fóra Die Kapitäne - CZ centrum série simulátoru Silent Hunter
RegistraceHledatFAQSeznam námořníkůNámořnické spolkyHodnostiMedaileWeb Přihlášení
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
S.M.S. Möwe - korzár pod velením šlechtice - první plavba
Autor Zpráva
Citovat
Příspěvek S.M.S. Möwe - korzár pod velením šlechtice - první plavba 
S.M.S. Möwe byl jediným pomocným křižníkem, který se během první světové války zúčastnil dvou bojových plaveb. Meteor sice vyplul rovněž na dvě operace, ale ty byly minového charakteru, na krátké vzdálenosti a navíc se z druhé nevrátil. V konstrukci tohoto křižníku se promítly bohaté zkušenosti, jichž nabylo císařské námořnictvo. Většina zemí, provozující velké osobní parníky, plánovala jejich využití pro vojenské účely, protože mohly být rychle a snadno vyzbrojeny a poslány plnit hlídkové, doprovodné nebo přepadové úkoly. Luxusní osobní lodě mnohdy obřích rozměrů byly sice i na rozbouřeném moři stabilní a rychlé, ovšem jako bojové jednotky měly celou řadu nevýhod, počínaje obrovskou siluetou a konče stejně obrovskou spotřebou uhlí, která obzvlášť u lodi, odkázané mnohdy na kořist, představovala zásadní nedostatek. A jak často kapitáni těchto lodí zoufale chybějící uhlí sháněli už víme.
Efektivním řešením tedy bylo použít jako základ nákladní loď, menší, s nižšími boky a ekonomičtějším provozem a tedy větším akčním rádiem, optimálním se jevilo použít nebo upravit nově dokončenou, neopotřebovanou loď, případně loď před dokončením. V tomto případě byla vybrána chladírenská loď Pungo rejdařství F.Laeisz z Hamburgu, určená k přepravě banánů a jiného tropického ovoce. Na vodu byla spuštěna v loděnici J.C.Tecklenborg AD, Geestemünde 9.května 1914. Přestavbou na pomocný křižník byla pověřena loděnice Kaiserliche Werft ve Wilhelmshavenu. Konverze zahrnovala instalaci výzbroje, zvětšení uhelných bunkrů na 3440 tun, vytvoření muničních skladů a skladů potravin, úpravou prošly i prostory pro posádku, kuchyně, sociální zařízení a další části lodě. Pohon byl v té době tradiční, kombinace tříválcového parního stroje a pěti kotlů o tlaku 13,5 baru, výkon dosahoval 3200 HP a umožňoval dosáhnout nepříliš oslnivou rychlost 14 uzlů. Na druhou stranu relativně nízká spotřeba umožňovala lodi při ekonomické vzdálenosti urazit bez doplnění paliva vzdálenost až 8700 námořních mil.
Velký důraz byl kladen na výzbroj, která byla na pomocný křižník skutečně silná. Nejmohutnějším prvkem byly čtyři děla ráže 150 mm L/45, pocházející ze starých bitevních lodí třídy Zähringen, rozmístěné v bocích v přední části lodě. Počítalo se s nimi především při případných střetech s válečnými loděmi nepřítele, pokud by měl Möwe štěstí, mohl do poslední chvíle využívat kamufláže a pak jedinou dobře mířenou salvou ohrozit i křižník a získat tak naději na přežití. Děla měla dostřel 13700 metrů a nakládalo se pro ně 600 kusů munice. Na zádi pak bylo umístěno dělo ráže 105 mm L/40, určené k zastavování civilních lodí výstražnou střelbou. Dostřel činil 12200 metrů a zásoba munice 200 granátů. V úrovni stěžňů na každém boku se nacházel jeden torpédomet ráže 500 mm. Zásoba torpéd činila 12 kusů a po výborných zkušenostech s vypouštěním minových zátarasů nesl Möwe rovněž úctyhodnou zásobu 500 kusů námořních min. Posádku tvořilo 16 důstojníků a 219 poddůstojníků a námořníků.
Velitelem byl jmenován v té době šestatřicetiletý Korvettenkapitän Nicolaus Burggraf und Graf zu Dohna-Schlodien (* 5.dubna 1879 v Mellmitzu). Ti kdo tohoto šlechtice, bývalého navigačního důstojníka na bitevní lodi Posen znali, ho popisovali jako vždy velmi zdvořilého, vážného vyrovnaného muže s rytířským smyslem pro čest a kavalírským chováním.
Po plavebních zkouškách, secvičení posádky a posledních drobných úpravách vyplul Möwe na svou první bojovou plavbu. Odehrálo se to 29.prosince 1915, kdy se loď vydala do plánované bojové oblasti středního Atlantiku. Velitel se svými důstojníky vybrali podle lodního katalogu loď, která byla jejich pomocnému křižníku nejvíc podobná, nechali posádku Möwe přetřít, na komínu se objevil znak neutrálního švédského přepravce a Möwe vyplul kamuflovaný jako Sagoland na svou cestu za kořistí a slávou.

  

Poslední den roku 1915 plul korzár strašnou bouří a přívaly deště, což sice znepříjemňovalo cestu, ale na druhou stranu pomáhalo zůstat ve skrytu před případnými protivníky. Za hrozného počasí minuli Shetlandy a zamířili ke skotským břehům, kde v noci z 2.na 3.ledna 1916 na přístupech k mělčinám Stack Skerry a východně postavili deset minových linií, na které spotřebovaly téměř polovinu vezených min. Aby nebylo pochyb o tom, kdo je tu nechal, mnoho z nich bylo popsáno posádkou posměšnými nebo výhružnými vzkazy. Miny slavily úspěch už 7.ledna, kdy na jednu najela stará bitevní loď King Edward VII., která se díky tomu později ve špatném počasí potopila.
Po obeplutí britských ostrovů zamířil Möwe do Biskajského zálivu a přiblížil se k oblasti francouzských přístavů St. Nazaire a La Rochelle. Protože hrozba setkání s nepřítelem byla značná, posádka prakticky neopouštěla bojová stanoviště. I zde bylo položeno minové pole a loď se pak vzdálila západním směrem, maskovaná nyní jako britský Sutton Hill.
Když Möwe opouštěl 11.ledna Biskajský záliv, ještě téhož dne spatřil na levoboku i pravoboku po jedné lodi. Jeho velitel se rozhodl napadnout loď na pravoboku, plující opačným směrem. Po přiblížení zjistil, že se jedná o britskou FARRINGFORD (3146 BRT) společnosti Harrogate Steam Ship Co. Ltd. Když se křižník přiblížil na dosah, nechal velitel vyvěsit válečnou vlajku, signalizoval příkaz k zastavení a podpořil jej výstřelem před příď.
K nehybné lodi pak vyslal šalupu s přepadovým oddílem a začal stíhat druhou loď. Když i tu měl na dosah, nechal zopakovat předchozí scénář a i druhá loď zastavila. Byla jí britská CORBRIDGE (3687 BRT) společnosti R.Thomson and Sons z Cardiffu, vezoucí 4000 tun uhlí. První den operací a hned dvě vítězství ! Velitel Möweho nechal posádku Farringfordu přemístit na svou loď a Farringford pak potopilo demoliční družstvo. Druhá loď, pod britskou vlajkou ale v rukách Němců, zvolila vlastní trasu a na domluvené setkání s pomocným křižníkem, který chtěl z vezeného uhlí doplnit vlastní zásoby, zamířila samostatně. Möwe zamířel ke Kanárským ostrovům a již za dva dny významně zvedl svoje skóre.

  

Dne 13.ledna totiž postupně dostihl, zastavil a potopil dokonce tři lodě ! Byly všechny britské, AUTHOR (3496 BRT) rejdařství T. and J. Harrison z Liverpoolu, DROMONBY (3627 BRT) společnosti R.Ropner and Company ze Stockton on Tees a TRADER (3608 BRT) společnosti W.Thomas and Sons. Uvádí se, že v posádce Authoru bylo mimo jiné 45 Indů, kteří bez reptání přešli k posádce Möweho. Tvrdili, že dostávali, mnohem lepší jídlo, větší dávky a že se k nim Němci na rozdíl od Britů chovali jako k lidem, slušně a vůbec ne povýšeně. Dne 15.ledna nedaleko Kanárských ostrovů dostihl a potopil korzár parník ARIADNE (3055 BRT) společnosti W.Gray and Co. Ještě téhož dne dosáhl korzár dalšího vítězství nad nákladní a pasažérskou lodí APPAM  (7781 BRT), patřící společnosti Harland and Wolff z Belfastu, která zastavila po dvou výstřelech ze 150 mm děl před příď. Bylo to ale tak trochu Pyrrhovo vítězství, protože dosud o korzárovi nikdo nevěděl, avšak radista nedbal na hrozby a odvysílal nouzovou zprávu o napadení německým pomocným křižníkem. Další špatnou zprávou bylo hlášení inspekčního týmu, že se na palubě kořisti nachází 150 pasažérů, mezi nimi byl i guvernér Sierry Leone a hlavní administrátor Nigérie. Parník nicméně vezl velmi slušnou kořist, mezi jiným i gumu a mincovní zlato v hodnotě přes 50.000 liber, což byla v té době obrovská částka. Na loď byla umístěna minimální německá posádka, vedená Leutnantem zur See Hansem Bergrem a zajaté plavidlo začalo křižník doprovázet. Němci museli rychle zmizet, protože nouzová depeše vyvolala reakci Royal Navy která na místo ihned vyslala z blízkých základen několik křižníků.
Dne 16.ledna potkaly obě lodě tmavě natřenou loď neznámého provozovatele. Jelikož byla tma, Němci světelným signálem žádali identifikaci. Cizí loď chtěla totéž a tak velitel korzára s pověstným klidem nechal odblikat jméno jedné ze svých dřívějších obětí, Authoru. Poté se úrohlásila i cizí loď, šlo o britský parník CLAN MACTAVISH (6816 BRT) společnosti Clan Line Steamer Ltd. Na příkaz k zastavení, zákaz vysílání a obligátní výstřel před příď se začali Britové srdnatě bránit, radista vyslal SOS a oznámil, že je jejich loď napadena pomocným křižníkem, zatímco posádka horečnatě připravila k palbě jediný kanón ráže 57 mm a okamžitě zahájila palbu. Veliteli Möweho nezbylo nic jiného, než nařídit přímou palbu. Drtivá převaha granátů 150 mm velice brzy roztrhala můstek a nástavby, zabila 18 mužů a 5 zranila. Pak teprve se zbývající posádka britské lodi vzdala. Inspekce zjistila, že loď neveze žádnou zajímavou kořist a tak byla urychleně potopena, zatímco velitel korzára v té době hovořil ve své kajutě se zajatým kapitánem Williamem Oliverem. Když se ho zeptal, proč začali střílet kvůli nevýznamnému nákladu kůží a vlny, britský kapitán odvětil, že na palubě měli dělo i munici a bylo věcí cti ho použít. Německý kapitán jeho postoj chápal, v podobné situaci by se svými muži jednal stejně. Potřásl si s kolegou rukama a britský kapitán se svými muži byl později internován v Německu se všemi právy mužů zajatých v boji.
Aby vyřešil problémy s hromaděním zajatců na své lodi, nechal velitel Möweho přemístit všechny na ukořistěný APPAM  a nechat loď odplout do některého neutrálního přístavu. Na palubě korzára zůstali akorát důstojníci a osoby vojenského charakteru a také zhruba 100 Indů z potopených lodí. Většina se hlásila k islámu, Brity nesnášela a tak se chopili příležitosti pomoci proti společnému nepříteli. Appam doplul k americkému pobřeží 16.února a zakotvil v přístavu Newport News. Od té chvíle byla existence německého pomocného křižníku potvrzena.

  

Mezitím korzár dosáhl dalších vítězství. Dne 20.ledna objevil trojstěžník EDINBURGH (1473 BRT) společnosti J.Stewart and Company. Posádka byla přemístěna a loď šla ke dnu. Dne 27.ledna se setkali s Corbridge a tři dny přemísťovali uhlí, zatímco zbylá část posádky měnila kamufláž a opět přetírala loď, poté nepotřebnou loď 31.ledna potopili v ústí Amazonky. S obrovským štěstím pak minuli britský křižník GLASGOW, který zřejmě zmátla kamufláž a nechal tak korzára uniknout.
Dne 4.února byl zastaven parník LUXEMBOURGH (4322 BRT) společnosti Companie Nationale Belge de Transportation Maritime. Vezl 5900 tun kvalitního uhlí, ale protože měl korzár uhlí plné bunkry, nechal jeho velitel parník potopit.
Dalším úlovkem se 6.února stala nákladní loď FLAMENCO (4629 BRT) společnosti Pacific Steam Navigation Company, které byl dán signální lampou příkaz k zastavení a nevysílání. Posádka neuposlechla a tak korzár spustil palbu na radiostanici a nástavby. Loď po několika zásazích začala hořet, jeden muž zahynul a pak se posádka vzdala. Náklad nebyl zajímavý a tak byla posádka zajata a loď potopena demoličními náložemi.
V oblasti, kde se Möwe pohyboval, operovalo několik britských křižníků a tak velitel nechal svou loď opět přetřít, aby zmátl případné pozorovatele. Dne 8.února se přiblížil k neznámému parníku, který navázal světelnou komunikaci, jeho kapitán se dotazoval, s kým má tu čest. Velitel korzára horečnatě listoval katalogem, než našel podobnou loď a pak nechal s klidem odsignalizovat jméno Heraclea. Na dotaz o národnosti dal odpovědět dobrý přítel. To už k parníku mířila šalupa s přepadovým oddílem, korzár signalizoval příkaz k zastavení. Parník však odpověděl dobrou noc pokračoval v cestě. ROuzum jeho kapitán dostal až po výstřelu před příď. Do rukou Němců tak padl pomalý parník WESTBURN (3300 BRT) s nákladem uhlí. Velitel křižníku nechal na jeho palubu přemístit zajatce a loď měla zamířit do neutrálního přístavu. Již následujícího rána zastavili další britskou loď, HORACE (3335 BRT) vezoucí, vlnu, antimon, mražené maso a sudy s alkoholem. Protože měla jen zbytek uhlí a blízko se pohybovaly lodě nepřítele, nechal ji velitel korzára potopit.
Zajatý Westburn s minimální německou posádkou a 187 zajatci na palubě zamířil k Santa Cruz na Tenerife. Jeho velitel dostal pokyn, vysadit zajatce a kdyby nebylo možné uniknout, potopit loď demoličními náložemi. Parník doplul do přístavu 22.února s vyvěšenou německou vlajkou, klidně zakotvil u mola, posádka se rozloučila se zajatci a propustila je. Jenže v přístavu také kotvil britský křižník SUFFOLK, před kterým neměli žádnou šanci uniknout. Po 24 hodinách, čase, který jim byl dán v neutrálním přístavu, vypluli na moře a svou loď potopili. Pak se na člunech vrátili do přístavu a nechali se internovat. Část se jich vrátila domů ještě během války.
Dalšího dne Möwe zastavil francouzský parník MARONI (3109 BRT) společnosti Chantier et Ateliers de Provence. Vezl skvostný náklad 50.000 lahví výborného šampaňského, ovšem situace nedovolovala jejich přenesení na křižník. K velkému a upřímnému žalu Němců i Francouzů šel parník ke dnu i s vinařským pokladem.
Dne 25.února dopadl Möwe parník SAXON PRINCE (3471 BRT) společnosti Short Bros, Sunderland. Po kontrole byla loď potopena. Týž den velitel korzára přijal depeši o vyznamenání Železným křížem I. stupně a 50 mužů posádky Železným křížem II.stupně. Vzhledem k docházejícím zásobám uhlí obrátili svoji loď k domovu. V noci z 1.na 2.března minuli norský maják Utvär, při cestě Skagerrakem několikrát viděli v dáli siluety britských křižníků a torpédoborců, ale vždy unikli jejich pozornosti. Dne 3.března vyslal radista zprávu veliteli Hochseeflotte, že se blíží k domovskému přístavu, byla to první a poslední zpráva této plavby.
Čtvrtého března v poledne vplul Möwe do Wilhelmshavenu, kde ho vítala skupina bitevních křižníků Seydlitz, Von der Tann, Derflinger a Moltke. Vítězný pomocný křižník přivítal osobně velitel Hochseeflotte, admirál Reinhard Scheer. Posádce poslal gratulaci sám císař Vilém II., její velitel pak osobně převzal z jeho rukou nejvyšší vyznamenání, řád Pour le Merite. Během první plavby Möwe dosáhl 15 vítězství a jeho skóre dosáhlo úctyhodných 57.835 BRT.
Möwe pak prošel důkladnou rekonstrukcí, včetně generální opravy strojů. Po ukončení oprav proběhly tři kratší zkušební plavby do oblasti Skagerraku, během nichž loď nesla jméno Vineta. Při jedné z nich byla zajata britská loď ESKIMO (3326 BRT) a donucena odplout do Německa.



Podle knihy Němečtí korzáři - Pomocné křižníky první a druhé světové války, Ivo Pejčoch, nakl. ARES spol. s r.o., Blatenská 2166/7, Praha 4 - Chodov, rok 2005



Naposledy upravil von Kočičák dne 06. 04. 2011, 11:00, celkově upraveno 3 krát.

_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.