Tak jsem se po delší době dokopal k tomu, zpracovat zase něco do historie, nedávno se toto téma tady na foru rozebíralo, tak jsem to rozpracoval o něco více, než jsem původně zamýšlel.
Potopení Laconie
Příběh potopení Laconie začíná nad ránem 12.9.1942, když U-156 (IX-C) patrolovala v Jižním Atlantiku mezi Libérií a ostrovem Ascension (o. Nanebevstoupení). U-156 velel Kapitán-poručík Werner Hartenstein a byla jednou z mnoha ponorek řady IX, která hlídkovala okolo západního pobřeží Afriky. Ponorka plula na hladině jižním kurzem, když hlídka ohlásila loď v dohledu. Hartenstein ihned spěchal na věž a spatřil na obzoru siuletu velké britské lodi, plující osamoceně ve velké vzdálenosti jižně od jeho pozice. Obě plavidla se nacházela asi 500 námořních mil od afrického pobřeží, v oblasti častých leteckých hlídek letounů startujících ze základen ve Freetownu. Hartenstein zaujal paralelní kurz s Laconií udržujíce kontakt s kouřem z kotlů Laconie mimo dosah jejích hlídek. Jako zkušený velitel si počkal na noční tmu.
Werner Hartenstein na můstku U-156, místo střetu U-156 s Laconií, RMS Laconia před válkou a v průběhu WW2
Hartenstein správně určil cíl jako britský parník společnosti Cunard Star, RMS Laconia. Po zahajení druhé světové války byla Laconia přestavěna na transportní vojenskou loď, ozbrojenou děly, vrhači hlubiných pum a dokonce i ASDICkem. To vše z ní dělalo legitimní vojenský cíl. Když nastal západ slunce, Hartenstein se s U-156 přiblížil a v 22.00 byla ponorka plně připravena v palebné pozici. Když Laconia dosáhla správné pozice, U-156 vypálila 2 torpéda zhruba na vzdálenost 2 námořních mil. Po tříminutové cestě oba úhoři našli svůj cíl a ukončili tím plavbu Laconie. V 10.22 odeslala Laconia svoji poslední depeši:
SSS SSS 0434 South / 1125 West Laconia torpedoed
(SOS, Laconia torpédována 4° 34´ Jižní šířky, 11°25´ západní délky)
Hartenstein dal rozkaz k vynoření a vydal se pátrat po kapitánovi a vyšších důstojnících své oběti, kteří by mohli poskytnout rozvědce cenné informace. V slábnoucím světle zapadlého slunce za obzorem uviděli členové posádky U-156 trosečníky, některé ve člunech, některé v moři. Naskytla se jim scéna totálního chaosu, hořícího vraku v kontrastu s noční oblohou, moře pokryté plovoucími mrtvolami a přeplněnými záchranými čluny a zběsile plavající trosečníky křičící v panice o pomoc. Když připluli blíže k trosečníkům, posádka U-156 s úžasem zjistila, že z vody se ozývá italské: "Auito, auito !!!" (italsky Pomoc). Hartenstein nechal vylovit pár trosečníků, aby zjistil pravý stav věcí okolo posádky na palubě Laconie. Zjistil, že vyjma 136 členů posádky se na palubě nacházelo 285 britských a 160 polských vojáků, 80 civilistů včetně žen a dětí (mimo jiné manželka guvernéra Malty) a 1 800 italských válečných zajatců. Lacinie nebyla válečným transportem...
Okamžitě, jak Hartenstein zjistil svůj omyl, zahájil záchrané operace a odeslal depeši na BdU.
Versenkt von Hartenstein Brite Laconia. Marinequadrat FF 7721, 310 Grad. Leider mit 1 500 italienischen Kriegsgefangenen. Bisher 90 gefischt. 157 cbm., 19 Aale, Passat 3. Erbitte Befeble.
(Britská Laconie potopena Hartensteinem, čtverec FF 7721, 310 stupňů, žel i s 1 500 italskými válečnými zajatci, 90 jich již vyloveno. 157 kubických metrů paliva, 19 torpéd, síla větru 3. Očekávám rozkazy.)
Velitel ponorkového loďstva Karl Dönitz neprodleně vyslal k místu tragédie další ponorky. Mezitím U-156 nabrala na palubu okolo 200 trosečníků včetně 5-ti žen, dalších 200 bylo ve čtyrech záchraných člunech ukotvených u trupu. V 6.00 odeslal Hartenstein depeši v 25-ti metrovém vlnovém pásmu v otevřené angličtině všem lodím v oblasti, vyžadující pomoc při záchraných akcích a zaručující bezpečnost a neútočení. To pochopitelně očekával i od druhé strany. Zněla:
If any ship will assist the-shipwrecked Laconia crew, I will not attack providing I am not being attacked by ship or air forces. I picked up 193 men, 4,53 South, 11,26 West. German submarine
U-156 zůstala vynořená dalších 2,5 dne. Jeden z "obyčejných" trosečníků Jim McLoughlin později vypověděl: "Hartenstein se mne optal, zda je členem Royal Navy. Po mé kladné odpovědi se ptal, proč byla osobní loď ozbrojena. Řekl mi, že kdyby nebyla Laconia ozbrojena, nezaútočil by." McLoughlin chápal důvody, které vedly Hartensteina k závěru, že se nejedná o osobní loď, ale o válečný transport.
15.září dorazila další ponorka U-506 (Kapitán-poručík Erich Wüdemann) a po dalších pár hodinách U-507 (Korvetní kapitán Harro Schacht, obě ponorky řady IX C) a italská ponorka Camppellini. 4 ponorky s čluny u trupů a stovkami trosečníků na palubách pluly směrem k africkému pobřeží, kde se měly střetnout s loděmi vichystické Francie, které byly vyslány z Dakaru v Senegalu. Všechny ponorky umístily na svoje paluby vlajky s červeným křížem.
Trosečníci na palubě U-156, zachráněné civilistky s dětmi, záchraný člun u U-507
Před polednem 16.září byly v 11.25 ponorky spatřeny americkým Liberátorem, startujícím z ostrova Ascension. Trosečníci začali volat a Hartenstein signalizoval americkému pilotovi žádost o pomoc. Poručík James D. Harden z USAAF, když spatřil vlajky červeného kříže, se odklonil z útočné dráhy letu a podal na základnu hlášení. Službu konající důstojník, Kapitán Robert C. Richardson III odpověděl rozkazem ?Sink sub?.
Harden letěl nazpět a a 12.32 zaútočil bombami a hlubinými náložemi. Trosečníci si mysleli, že se letoun vrací nazpět se zásobami a lékařským materiálem. Jedna dopadla blízko záchraného člunu vlečeným za U-156 a zabila stovky lidí. Zbytek dopadlo okolo ponorky, lehce ji poškodily. Hartenstein nechal odvázat čluny a vydal rozkaz trosečníkům na palubě, aby skočili do vody. Ponorky se ponořily a unikly. U-506 a U-507 se později k trosečníkům proti rozkazu vrátily, posádky se nesmířili s tím, že by měly ponechat trosečníky bez pomoci. Příští den dorazily francouzké válečné lodě a zachránili 1 111 obětí potopení Laconie. 1 621 ostatních to stěstí nemělo. Tento incident vrhl stín v očích veřejnosti proti Dönitzovi a jeho námořníkům.
Rozkaz kapitána Richardsona byl mnohými označen jako válečný zločin, navzdory tomu nikdo nikdy nepodal obvinění. V konečném účtování tohoto incidentu vydal admirál Dönitz rozkaz, který večel do historie jako "rozkaz Laconia". Tento rozkaz zakazoval ponorkám poskytovat pomoc trosečníkům z potopených lodí. Do té doby bylo běžné, že ponorka poskytla pomoc posádkám svých obětí v podobě zjištění přesné polohy a určení kurzu k nejbližší pevnině. I přes tento rozkaz někteří velitelé stále pomoc poskytovali.
Podle Haagské dohody jsou nemocniční lodě chráněny před útokem. Musí ovšem být oznámena jejich identita všem válčícím stranám, a jejich trup musí být označen červeným křížem. Dále nesmí být použity pro jiné účely. Pokud ponorky, jako válečná plavidla, jsou označeny červeným křížem, nedává jim to automaticky ochranu vycházející ze statusu nemocniční lodě. Rozkaz vydaný kaptitánem Richardsonem lze pravděpodobně označit za válečný zločin, ale vyvěšení vlajky červeného kříže na válečném plavidle může být bráno v rozporu s Haagskou úmluvou. To bylo vzato v potaz až Ženevskými konvencemi z roku 1949. Zde není uvedeno žádné omezení, jak by měla vypadat nemocniční či záchraná loď.
V norimberském poválečném procesu čelil Dönitz dvěma obviněním. Byl souzen za rozkaz č.154 z roku 1939 a za "rozkaz Laconia" z roku 1942. Obhajoba argumentovala, že rozkazy dokazují Dönizovu nevinu a nejsou v rozporu s vedením války. Tribunál však dospěl k názoru, že Dönitz prakticky rozkázal zabít trosečníky potopených lodí. Co se týče rozkazu č.154, znamenajícím v podstatě neomezenou ponorkovou válku, se obhajoba snažila přesvědčit porotu, že bezpečnost ponorky je na prvním místě. Až poté lze provádět záchrané akce, ale rozvoj letectva je činí prakticky nemožnými. To sice bylo vzato v úvahu, nicméně v úmluvách o ponorkové válce stojí, že pokud nechce kapitán ponorky provádět záchrané práce, nesmí útočit dřív, než je spatřen. Navzdory tomu stejné vedení války použili jak Britové, tak USA. Britské ponorky směly útočit bez varování na všechny lodě plující jižně od Skageraku, američané vedli neomezenou ponorkovou válku proti Japonsku od svého vstupu do druhé světové války. Za vydání těchto rozkazů byl Dönitz schledán viným a odsouzen na 11 a půl roku. Rozsudek tvrdě kritizoval velitel amerického tichomořského loďstva admirál Nimitz. Ve věznici Spadau v západním Berlíně si Dönitz odseděl 10 let. Po propuštění se dožil vysokého věku 89 let, zemřel o vánočních svátcích v roce 1980. Na jeho pohřeb přišly tisíce starých námořníků, kteří pod ním za druhé světové války sloužili, včetně 100 držitelů rytířského kříže, a důstojníků poválečné Kriegsmarine. Werner Hartenstein a jeho posádka však přítomna nebyla. 6 měsíců po potopení Laconie, 13.března 1943, byla U-156 potopena hlubinými pumami Cataliny jižně od Barbadossu. All hands lost.
Admirál Dönitz, Kapitán-poručík Hartenstein s posádkou U-156
Rozkaz "Laconia"
1, Veškeré pokusy o záchranu trosečníků z potopených lodí, jako je vylovení plovoucích mužů z vody a jejich umístění do záchraných člunů, určení pozice ztraceným člunům, či pomoc potravinami a vodou, musí být ukončeny. Záchrané akce jsou v rozporu s hlavním cílem námořní války - ničení nepřátelských lodí a jejich posádek.
2, Rozkazy k zajmutí kapitánů a šéf-mechaniků zůstávají stále v platnosti.
3,Trosečníci mohou být zachráněni pouze v případě, že jejich kvalifikace je potřebná pro ponorku. (asi se jednalo o doktory apod., pozn.aut.)
4, Zůstantě neoblomní. Pamatujte, že nepřítel nebere žádné ohledy na naše ženy a děti, když bombarduje naše města.
Použité materiály a zdroje: www.uboataces.com, Werner Hartenstein - tripod.com, www.wikipedia.com
Naposledy upravil Sarroth dne 24. 12. 2008, 18:00, celkově upraveno 1 krát.
Naposledy upravil Riptor von R.I.P. dne 19. 01. 2008, 14:42, celkově upraveno 5 krát.
_________________
Drauf und durch !!!
